Názory a stanoviska
Potřebujeme změny Ústavy a jaké?
Ústavy vznikají v převratných revolučních dobách jako reakce na minulost a vyjádření určitých tužeb do budoucna. Dokonalost jejich právní formy přitom jde často stranou a tak není divu, že se v tomto směru stávají snadným terčem pro kritiku. A protože je běžným zvykem neúplnost psaného práva řešit přijímáním dalších zákonů, objevují se čas od času návrhy na změnu Ústavy, jejichž cílem je vyplňování mezer, konkretizace či zpřesňování jednotlivých článků. Jsem přesvědčena, že se vesměs jedná o úpravy malicherné a zbytečné. Ústava by měla být velmi rigidní dokument a případné mezery lze překonat ústavní praxí či zvyklostmi, které pomáhá dotvářet ústavní soud.
Druhou kategorii ústavních změn tvoří návrhy, které bývají podávány jako reakce na výsledek voleb, pád vlády, či neschopnost politické reprezentace na čemkoli se dohodnout. Argumentuje se přitom tím, že ústava na obdobnou situaci nepamatuje, a je proto nutno ji náležitě doplnit. Ve skutečnosti však nejde o absenci řešení, ale o neochotu se jimi řídit. Jistě pak není náhodou, že tyto návrhy jdou obvykle zcela proti duchu Ústavy, který preferuje stabilizaci politického prostředí prostřednictvím kompromisů před možností neustálého vyvolávání krizí, v jejichž důsledku se mohou volby opakovat tak dlouho, dokud nedopadnou podle přání těch, kteří za nimi stojí.
Společným jmenovatelem těchto návrhů je přesvědčení, že politici stojí nad Ústavou a mohou ji libovolně měnit podle momentálních potřeb. Ústavní soud se těmto praktikám jednoznačně postavil svým rozhodnutím zrušit ústavní zákon, porušující nejzákladnější a tím i neměnné ústavní principy. Dal tak zřetelně najevo, že ústava nemá být nástrojem k tomu, aby se politikům lépe a snadněji vládlo. Mnohem spíše má sloužit jako omezení moci. Je totiž nejvyšším instrumentem vlády zákona nad mocí výkonnou, zákonodárnou i soudní. Ústava není jen technickou normou, ale také vyjádřením základního hodnotového a institucionálního rámce určitého společenství, který je závazný i pro politiky.
Znamená to tedy, že Ústavu nelze za žádných okolností měnit? To určitě ne. Smyslem změn by však mělo být v souladu s duchem Ústavy dále přispívat ke stabilizaci a kultivaci politického prostředí a nikoli zvětšovat prostor, ve kterém si politici jdou vzájemně po krku. Takovou změnou je institut konstruktivního vyslovení nedůvěry vládě. Zjednodušeně řečeno by opozice nemohla vyslovit nedůvěru vládě bez toho, aniž by byla schopna získat důvěru pro vládu jinou. Politický systém by se pak nemohl ocitnout v situaci, kdy je možné jakoukoli vládu svrhnout, nikoli však nějakou další sestavit, což by nepochybně přispělo k odpovědnému chování opozice i větší stabilitě politického systému.
Z obdobných důvodů je možné doporučit i přímou volbu prezidenta. Zkušenost ukázala, že bez kandidáta, požívajícího důvěry širšího politického spektra, se parlamentní volba zvrhává v zákulisní řež, která má potenciál rozvracet vládní koalice a destabilizovat vládu. Dosavadní způsob volby prezidenta ani nezaručuje, že bude některý z kandidátů vůbec zvolen, což může vyvolat ústavní krizi. Přímá volba naproti tomu zaručuje, že prezident bude zvolen a navíc jednoznačně posiluje postavení lidu jako svrchovaného zdroje veškeré státní moci.
Diskutovat je nutné i jiné změny Ústavy. Jako například mohu zmínit omezení anachronicky přebujelé imunity či rozšíření pravomocí NKÚ. Vždy ale platí, že méně je více. Vždyť nezanedbatelnou předností Ústavy je též její stručnost a přehlednost. Odpověď na otázku z nadpisu tedy zní: Ústavu je potřebné měnit velmi uvážlivě a nikdy z malicherných či jednorázově účelových důvodů.
Vlasta Parkanová
Vyšší tresty za korupci | Důchodový systém nestačí přejmenovat | Prohlášení k Pandurům | Budeme odškodňovat napravené komunisty? | Alimenty podle tabulek | Globální oteplování a manipulace s fakty | Jak odejít z Afghánistánu | Ještě k obrněným transportérům | Potřebujeme změny Ústavy a jaké? | Pytláctví jako přestupek | Územní obrana nebo obrana zájmů?